Živých dárců je stále málo.
„Před mýma očima mi odcházela nejmilovanější bytost. Cítila jsem, že kdyby mi zemřela, přijdu o rozum. V prapodstatě tedy šlo o můj pud sebezáchovy, šlo o to, nezbláznit se,“ popisuje Magda Pajanková důvody, pro které se rozhodla darovat ledvinu.
Pajanková máma byla již déle odkázána na dialýzu. Byla však velmi oslabená a bez transplantace ledviny nemohla vést plnohodnotný život. „Nesnáším bezmocnost a když mi kamarádka sestřička řekla, že má kolegyni, která ledvinu darovala otci, chytila jsem se toho jako tající brčka.“
Operace a transplantaci, která byla úspěšná i přes komplikace, absolvovaly ještě v roce 2006.
Šlo o výjimečný rok. Počet živých dárců se tehdy vyšplhal až na číslo 29. Průměrně se na podobný čin ročně na Slovensku podujme zhruba 16 lidí. Jedná se stále o velmi nízké číslo.
