Zapomenuté, v minulosti velmi populární druhy se vracejí na scénu. Určitě jste už o nich slyšeli. Zahradník radí jak je vypěstovat, aby vám dělali radost.
Moruša
Morušovník pochází z Asie a jeho listy původně sloužily jako potrava pro larvy bource morušového. Oblíbenost si u lidí získal především pro své sladké plody, které chutnají i jako sušené. V Evropě se rozšířil ve středověku. Dnes si můžeme pochutnat na moruši bílé, černé i převislé a dalších.
Strom je do 20 m vysoký, s výrazným až průběžným kmenem nesoucím bohatě rozvětvenou a olistěnou korunu. Má tenké, hladké větvičky a tenké, vejčité listy. Kvete v květnu, souplodí dozrávají v červenci.
Původně se nejvíce využívala v Asii. Její listy se ještě využívají k chovu bource morušového, proto byla původně moruša bílá introdukována i do Evropy, kde nadšení pro chov hedvábníku postupně upadalo až zaniklo. Druh se však nezlikvidoval, neboť jeho plody se staly zejména na venkově oblíbeným ovocem.
Ve druhé polovině 20. století však rapidně poklesl zájem io jeho ovoce, pro které kdysi nechyběl na dvorech téměř ani jedné zemědělské usedlosti na jižním Slovensku, protože v období bohatých úrod byly plody výbornou potravou domácí drůbeže.
Dřevo má velmi dobré fyzikálně-mechanické vlastnosti. Je dostatečně tvrdé a ohebné, proto je využíváno v bednářství (např. k výrobě sudů), ale iv nábytkářství, kde zase vyniká velmi pěkným červenohnědým jádrem.
Moruša jako strom je zajímavá a pěkná dřevina svým hábitem a pravidelnou korunou s lesklými listy, a proto působí zejména v bezlesných částech jako prvek krajinu obohacující a nevtíravý, ať už jako solitér, skupina nebo aleja. Její kultivary poskytují doplňkový sortiment při tvorbě veřejné i parkové zeleně, některé nízké lze použít i na zahrádkách.
Kdoule
Kdoule je podzimní ovoce, které roste podobně jako jablka a hrušky. Po odtržení však plody nelze jíst okamžitě, protože jsou tvrdé. Přesto je to velmi sladké a chutné ovoce. Je to menší opadavý strom a pochází z teplých oblastí jihozápadní Asie. Duly se běžně pěstují hlavně v teplých oblastech střední a jižní Evropy, kde jsou léta dostatečně dlouhá a horká, aby plody mohly dozrát. U nás je jejich pěstování rozšířeno hlavně v jižnějších okresech Slovenska. Můžete je najít zasazené ve starých zahradách nebo ve vinohradech. Duly lidé pěstovali zřejmě ještě před jabloněmi au starověkých Řeků byla dula rituálním darem na svatbách jako symbol zdraví a plodnosti.
Plody jsou nejprve zelené, až později při zrání se jejich barva změní na výrazně žlutou. Dozrálé plody jsou pěkné, velké, mají jemné plstnaté chloupky a intenzivně voní. Duly sklízíme na podzim co nejpozději, ale ještě před příchodem prvních mrazů, aby nenamrzly (některé zdroje uvádějí naopak sklizeň až po prvních mrazech). V našich zeměpisných šířkách je to zpravidla koncem října nebo začátkem listopadu. V dobrém, suchém sklepě nebo v komoře vydrží nepoškozené plody velmi dlouho. Dozrálé plody jsou velmi aromatické.
Duly jsou výborným zdrojem vitamínu C i dalších látek užitečných našemu zdraví. Významný je hlavně obsah pektinu, díky kterému se duly přidávají i do džemů z jiných druhů ovoce. Kdoule se odjakživa používala iv lidové medicíně. Sušené plody jsou výborné při žaludečních problémech a také proti průjmu. Tepelně zpracované plody jsou vhodné pro zlepšení trávení a zklidnění žaludku. Mají mírné projímavé účinky a obsahují vlákninu, která je prospěšná pro střeva.
Tip redakce: Pečujte o svou zahradu a ona Vám to vrátí.
